Knihy/Jak šel životem/Předmluva

Z Rehakovi
< Knihy | Jak šel životem
Verze z 16. 10. 2012, 19:19; Stepan (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Československé junáctví dosáhlo velikého rozmachu. Do jeho řad vstupují nové a nové desetitisíce mládeže, sta a sta nových vedoucích, kteří zesnulého br. náčelníka osobně nepoznali a kteří o něm už jen slýchají od jeho spolupracovníků. Znají jen jeho fotografii.

S jeho veřejnými projevy a literárními díly se velkou většinou seznámit nemohou, neboť němci nás vykradli úplně a množství skautské literatury zničili. Jistě nás zůstalo velmi málo, kteří ji máme a nyní není ani technicky možno, opět ji vydávat.

Přece bychom však rádi, aby alespoň nejdůležitější myšlenky a názory zakladatele a budovatele československého junáctví promlouvaly svou živelnou silou i k dnešním vedoucím oddílů a aby všechna naše mládež, která nosí odznak junácký, věděla, jak šel životem ten, který jí obětoval celý svůj život a zanechal dědictví nehynoucí ceny.

Proto je přidán k výběru myšlenek z projevů br. náčelníka – jež jsou dnes stejně živé a vyznáním naší víry jako v době, kdy byly proneseny – i jeho životopis, zachycený ve zkratce, aby dokreslil postavu muže, jehož dílo je pochodní, ukazující cestu na dlouhou dobu.

Víme, že ač byl br. náčelník mužem nevšedním, své životní dílo nebyl by mohl vykonat, kdyby mu nebyla stála po boku choť tak obětavá, ušlechtilá a stejně oddaná veliké ideji junácké, jako byla paní Julie Svojsíková. Abychom zachovali její vzpomínky na první počátky junáctví, poprosili jsme ji, aby je napsala a dovolila je připojit. Naše skautky mohou z těch řádek poznat, jak opět se osvědčila stará pravda, že i nejsilnější muž potřebuje, aby našel porozumění pro své dílo u milované ženy a aby v tomto pochopení měl pevnou oporu, když o ně musí bojovat.

Byl jsem povinen památce svého velkého učitele a nejlepšího přítele, abych se pokusil přiblížit jeho zjev srdcím těch, kteří ho nepoznali a vstupují na junáckou stezku života. Prosím je, aby knížečku pročetli se stejnou láskou a vděčností k mrtvému Zakladateli s jakou byla napsána.

V Praze, v září 1946.

Bohuslav Řehák.

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Nástroje