Metodika branné výchovy

Z Rehakovi
Verze z 13. 10. 2012, 18:53; Stepan (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Vůdce, ročník XVIII., číslo 5

Obsah

S. ŘEHÁK

Metodika branné výchovy.

Armádní činitelé uznali skauting, jaký je vybudován také ve Svazu skautů a skautek, za všestrannou, nejlépe vyhovující brannou výchovu mládeže. Vše, co dnešní branná výchova žádá, zavedli jsme dávno a snažili se i v praksi prováděti dokonale, třeba jsme si při tom nehráli na vojáky. Nyní ovšem některé obory zdůrazníme. Abychom normalisovali látku a mohli spolehnouti i na určitý standard ve výcviku, uveřejníme postupně ve „Vůdci" sérii článků z metodiky branné výchovy, jež by mohly být základem vzorného propracování pro vůdcovské župní kursy weekendové a táborové kursy lesních škol. Budou vodítkem také pro práci v oddílech.

Pořadová.

Ne dlouho najednou. Stačí půl hodiny skutečného nácviku. Metodický výklad a ukázka instruktora se do nich ovšem nepočítá.

První půlhodina. Nadiktovat správné povely.

Pro první čtvrthodinu: pozor, pohov, vpravo — hleď, přímo — hleď, vpravo — vbok, čelem — vzad, rozchod. Pro druhou čtvrthodinu: pochodem — vchod, zastavit — stát (na levou nohu), 2 kroky — vchod, 3 kroky zpátky — vchod (jsou poloviční).

Kursisté utvoří hlouček. Krátce metodika povelu. Názorně: Návěští, vlastní povel. Rozlišovat hlasově, pomlčka mezi nimi. Výslovnost, jistota, držení těla velícího. Ukázat správný výkon povelů první čtvrthodiny. Pak kursisté několikrát zkusí sami, bez povelů.

Nyní ukáže instruktor správný nástup družiny v řad. „První družino! Směr (ukáže a hned se sám v udaný směr postaví) věž kostela, v řad — nastoupit!“ (Nejvyšší skaut družiny postaví se 5 kroků za velícího, ostatní doleva od něho na upažení. „Napravo vyřídit! Přímo — hleď! Pohov!“

V pozoru nenechávejme nikdy stát déle, než kolik je nezbytně nutno, pak však bezvadný pozor.

Rozdělit na skupiny po 4—5. Určit velitele. Nástup v řad. Kursisté se střídají ve velení po 2—3 minutách.

Druhá čtvrthodina.

Kursisté do hloučku. Ukázat povely a výkony druhé čtvrthodiny. Nejprve zkusí sami, pak se utvoří opět skupiny a střídají se ve velení. Promísí se i povely z prvního dílu.

Druhá půlhodina.

Látka pro první díl: Nastup bočný: „První družino! Směr... v zástup — nastoupit!“ Za pochodu: Zkrátit krok, plný — krok, čelem — vzad, poklusem — v klus, vpravo — vbok.

Použije se ovšem i povelů z první půlhodiny.

Látka pro druhý díl: oddíl v celku. Povely: „První oddíle! Směr... v trojřad — nastoupit! Směr... v trojstup — nastoupit!“ S místa o 90°: Vpravo zatočit, pochodem — vchod! Za pochodu: Vpravo zatočit! S místa o 180°: Vpravo protichodem — vchod! Za pochodu: Vpravo protichodem!

Tyto povely pro nás stačí. V župním vůdcovském kurse projdeme povely všechny. V oddíle si látku rozdělíme podle potřeby aspoň na čtyřikrát. Učí se velet rádcové a starší skauti. Procvičujeme ji na každé vycházce, vždy asi 10 minut. Přidáme občas: Skautským krokem — šestnáct — vklus! (Těch 16 se počítá jen na levou nohu.) Má-li oddíl hole, na návěští: pochodem! se hole položí na pravé rameno. Ve stoji se drží svisle podle pravé nohy. Cvičit hojně pochod se zpěvem. Vynechávat nebo střídat hvízdání.

Literatura: Rukověť branné výchovy I., str. 112—129..

Hlášení a rozkaz.

Při vystupování na veřejnosti (pořadatel, služby, účast na slavnostech, závody, veřejné vystoupení) a při polních hrách vyžadujeme ukázněnou formu ve vydávání rozkazů vůdcem (rádcem) a v hlášení od nich i od skautů.

Forma rozkazu: „Bratře Ajagu (nebo: bratře Kazdo) jdi k rádci Rysů (nebo bratrovi x y) na roh lesa (ukážu v terénu nebo na mapě) a hlas mu: Hra začne ve 14.30. Sraz v 17 hodin na křižovatce u rybníka. Pošli situační náčrt umístění své družiny.“ Teď je 13.50. Skaut opakuje rozkaz: „Mám jít k rádci Rysů na roh lesa a hlásit rozkaz: Hra začne ...“ U rádce hlásí: „Bratře Ajagu, br. vůdce posílá rozkaz: Hra začne ...“ Vrátí se zpět a hlásí vůdci: „Bratře vůdce, hlásil jsem ve 14.05 tvůj rozkaz bratru Ajagu a přináším od něho situační náčrt. Hlásí ti: budu včas připraven. Odešel jsem ve 14.10.“

Neužívejte formy: ...jdi a řekni mu, aby... Forma, již jsem nahoře uvedl, zaručuje přesnější zapamatování a hlášení rozkazu a je psychologicky důraznější než ono „aby“.

Spojka.

Vysvětli stručně, jak se chová v terénu a jak rozkaz provede. Zvlášť upozorni na to, že nesmí svým zjevem upozornit na stanoviště velitele, k němuž byla poslána a že musí vždy zaujmout takovou polohu těla, jako má velitel a jeho okolí.

Viz Rukojeť branné výchovy II, str. 150—152 a obrazové příklady.

Metodika výcviku: Postav skauty do řídkého kruhu a pošeptej prvému zprávu o 5 slovech. Předá ji šeptem druhému, poslední tobě. Při druhé přidej číslo. Při třetí (podle vyspělosti skautů) sedm slov a dvě čísla. Na vycházce cvič i v lehu. Ve velmi řídké řadě. Rychle přeběhnout, lehnout a předat šeptem.

Vytvořte řetěz podél silnice s mezerami 15—20 kroků. Sám zůstaň poslední a posílej zprávy dopředu (i rozkazy), kde je tvůj zástupce přijímá a zapisuje.

Pak vytvoř se skauty ležící čelný řetěz v nepřehledném lese (mlází) a posílej zprávy s jednoho konce na druhý.

Konečně posílej spojky při polních hrách a na vycházkách na udané místo podle mapy i přes nepřehledný terén a nakonec cvič v tom skauty i v noci (hl. na táboře).

Využití: při pochodech nepřehledným terénem, v mlze, v noci a při polních hrách.

Střelba vzduchovkou.

Pro tuto partii vyžádejte si po případě instruktora odborníka.

Skauti si zhotoví z prkna 2,5—3 cm silného modely vojenské pušky, t. zv. atrapy. V místě, kde je na pušce hledí, zapustí si kolmo pásek silnějšího mosazného plechu, v němž je vypilován trojúhelníkový zářez. Mušku upravíme třeba ze šroubu s vysokou hlavou, již po zašroubování připilujeme do tvaru trojúhelníka. Atrap potřebujeme alespoň jednu na družinu. K atrapám zhotovíme stojany asi 80 cm vysoké, k nimž s boku přišroubujeme velkým šroubem pušku do různé výše, podle toho, zda je máme venku na zemi nebo v klubovně na židli, stole apod.

Vzduchovky pro mladší skauty stačí lehčího typu, pro starší armádní, vzor 36.

Teorie střelby. Vysvětlíme krátce na náčrtku ballistickou křivku. Pojmy: hledí, záměrné hrany, výřez. Muška, vrchol mušky.

Míření. Správné tehdy, když přímka, vycházející z oka střelce k vrcholu mušky (t. zv. záměrná), prochází středem zářezu ve výši záměrných hran. Znázorníme náčrtem, jak vidíme pak mušku v zářezu při správném míření. Znázorníme špatné mušky a důsledky zásahů.

Zaměřování. Vysvětlíme na náčrtu, jak má sedět cíl na přesné mušce. Zaměřovat vždy s vodorovnými záměrnými hranami! Zkusíme na atrapách a vzduchovkách míření i zaměřování. Cíle jsou narýsovány jako černé kruhy 4 cm v průměru na čtvrtkách kreslicího papíru. Připínáčkem na zeď.

Trojúhelník zaměřovací (čili chyb). Vystřihněte z plechu, nebo jen z kartonu kruh o průměru 4 cm a přiletujte silnější drát, nebo vlepte do rozštěpu tenké hůlky. Natřete černou barvou. (Právě tak hledí a mušku atrap.) Uprostřed kruhu otvor, aby se jím prostrčil hrot tužky. „Ukazovačka“ je hotova.

Skaut-střelec postaví se k přišroubované atrapě. Na protilehlé stěně je čtvrtka balicího papíru. K ní se postaví druhý skaut, cílař, s ukazovačkou. Střelec míří a pohyby ruky, případně i slovně naznačuje cílaři, jak má posunovat ukazovačku, aby ji dostal správně na mušku. Atrapou nesmí pohnout! Když mu ukazovačka již správně sedí na mušce, hlásí: hotovo!, načež cílař udělá otvorem ukazovačky na papíře tužkou bod. Střelec zamíří takto ještě dvakrát. Po celou dobu nesmí se atrapy dotknout a s ní hnout. Nakonec cílař spojí jeho body do trojúhelníku, v jehož středu připíše začáteční písmeno jména střelce. Atrapou se trochu pohne (třeba stojanem) a zaměřuje jiný střelec. Čím menší trojúhelník, tím přesněji střelec mířil.

Závody jednotlivců v družině, závod mezidružinový podle výsledku všech členů družiny i podle nejlepšího střelce. Cvičit častěji.

Zacházení se vzduchovkou. Zvlášť upozornit: nikdy dvakrát za sebou nenatáhnout! Opatrnost na hledí, mušku, ústí hlavně. Ošetřování vzduchovky: nesmí napršet do hlavně! Prach kartáčkem, ne hadrem. Vaselinou natřít jen vnější části a jen slabou vrstvu. Uschovat v suchu!

Bezpečnost při střelbě. Stálá opatření podle místa a počtu. Při střelbě: poloha těla, nasazení pušky, zamíření, spuštění. Střelba na 20 m z různých poloh, hlavně však leže, nejprve s opěrou, pak i bez opěry. Střelbu cvičte jen na místech k tomu upravených (poloha cílů!) a při dobře provedených opatřeních i pro okolí! Nikdy na vycházkách!

Literatura: Rukověť branné výchovy II., str. 108—110, 123—127.

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Nástroje