Proslov na tryzně za A. B. Svojsíka, Městská knihovna v Praze 10. prosince 1938

Z Rehakovi
Verze z 3. 11. 2012, 23:25; Stepan (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Bratr Boh. Řehák, náčelník Švehlových junáků a jeden z prvních spolupracovníků bratra Svojsíka, vzpomínal takto:

Má-li muž ve svém životě vytvořit dílo, jež daleko přetrvá jeho život, musí vyrůst v bojovníka, který je schopen vytknout si jasný cíl, je připraven houževnatě prosazovat svoje myšlenky a je odhodlán vtělovat je v činy. Je-li při tom veden silou svého přesvědčení a plamenem svého srdce, zdaří se jeho dílo.

Proto i v době, kdy strašlivá vichřice vyrvala naše tisícileté pohraniční kameny a rozmetala je tak, že se zaryly hluboko do našeho vlastního těla, v této těžké, osudové době, kdy byly smeteny tak mnohé honosné hodnoty a jiné otřeseny do základů, dílo Svojsíkovo skvěle obstálo.

Dnes se bratru Svojsíkovi, hrdinovi práce a rytíři ducha, dostává plného zadostiučinění za všechna příkoří, jež mu nepochopení a zloba navalily na cestu životem.

Dnes, kdy se budují základy nové výchovy české mládeže, aby byly zabezpečeny zdravé kořeny, z nichž má vyrůstat šťastnější budoucnost našeho národa a státu, je to dílo Svojsíkovo, je to výchova junácká, které připadá tento úkol stejně těžký, jako nanejvýš čestný. A výchova junácká jej splní, jestliže my všichni, kteří jsme převzali zodpovědnost, pokračovat v díle svého zakladatele, splníme svoji junáckou povinnost, jak nás zavazuje naše svědomí a junácký slib.

Junácká výchova přirozeným vývojem zapustila své kořeny nejprve ve městech a dlouho se udržovala jenom v nich. Na venkov nepronikla, neboť na venkově má skauting jiné životní podmínky, než ve městě a potřebuje náplň a formu provádění přizpůsobenou ke svým poměrům.

Br. náčelník však opětovně se pokoušel o to, aby dobrodiní junácké výchovy přinesl i mládeži na venkově. Po několik let připravoval půdu pro toto velké poslání, jež bylo jeho nejtoužebnějším přáním. Splnilo se letos v létě založením Švehlových junáků. To byl poslední rozkaz, který jsem od svého náčelníka obdržel: „Svěřuji Ti vybudování mohutného hnutí skautského na venkově. Venkov je zdravým základem celého národa, nepodlehl nikdy, ani v nejhorších dobách a uchoval nám jazyk a půdu, dva nejcennější statky. Venkov kulturně roste, avšak jeho mládež ještě není plně vedena k úkolům, jež na ni čekají. Skauting tu bude mít široké pole působnosti, možnost velkého rozkvětu a vykoná mnoho dobra.“

Přičiníme se ze všech sil, aby se vyplnila tato slova. Zavazuje nás k tomu hluboká úcta a vděčnost k celoživotnímu dílu muže, který pro dobro mládeže svého národa přinesl oběti největší, aby jí připravil krásné mládí.

Budeme vzpomínat a budeme pracovat.

Cítíme osudovou závažnost své povinnosti.

Splníme ji.

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Nástroje