Skautská výchova a brannost našeho národa.

Aktuální verze z 4. 11. 2012, 00:28

Referát br. místonáčelníka Bohuslava Řeháka na jednání Hlavního stanu 1. prosince 1935 v paláci Skaut v Praze.

Skautská výchova a brannost našeho národa.

Bratři a sestry! Jde o věc velké závažnosti a dalekosáhlých důsledků. Je třeba, aby Hlavní Stan zaujal k ní stanovisko, vytyčil a schválil hlavní směrnice. Pokusím se načrtnouti vám obraz, jak si představuji požadavek branné výchovy, uplatněný ve skautingu, a prosím vás, abyste tento referát přijali za podklad k diskusi.

Především, je výchovy k brannosti našemu národu tak nutně třeba? Odpověď těch, kdo střízlivě posuzují situaci, nemůže vyznít jinak, než ano.

Je sice pravda, že máme dvě mezinárodní opory míru. Společnost národů a Kellogův pakt. Ale: Jeden z významných evropských států, který obě smlouvy podepsal, porušil je a vede válku. Jeho důvody jsou při tom tak věcné, že při objektivním posuzování nelze jim upřít vážnosti. Jeden z našich sousedů, nejnebezpečnější, dokonce těchto smluv ani neuznává. Jiní číhají na příležitost, aby zvrátily stav, za nímž dosud (víme, jak dlouho?) stojí Společnost národů. Dojde-li k válce ve střední Evropě a my budeme napadeni, nemusíme si činit ilusí o konečném účelu tohoto útoku na nás: vymazat československý stát z mapy Evropy.

To je střízlivý pohled na situaci, je vážná a odpovědní činitelé varují před jejím podceňováním.

Ministr národní obrany, šéf generálního štábu znova a znova zdůrazňují naše skautské heslo: „Být připraven!“ Po výchově k brannosti volá i náš ministr zahraničí, kterého nejméně můžeme podezřívati z nějakého imperialismu nebo militarismu. I my všichni jsme jednotní v názoru, že válka je nejhorším zlem a že nechceme útočné války. Je to však přesvědčení i všech našich sousedů?

Je snadnější kořistí národ, který v důvěře, že jiní chrání jeho bezpečnost, se o svoji obranu nestará, nebo národ, který dovede a bude bránit svoji samostatnost, poněvadž je obrany schopen?

Že na to stačí armáda?

O schopnosti k obraně nerozhoduje dnes už jenom armáda v poli, její počet a výzbroj, především ovšem její duch, stejně rozhoduje i branná schopnost těch, kdo zůstanou v zápolí, a to i žen a mládeže.

Brannou výchovu musí projít celý národ. Můžeme toto heslo razit tím spíše, že nepomýšlíme na útok a výchova k brannosti bude u nás zároveň výchovou občanskou. Nebude zbytečná. Pro svoje spojence i pro obranu míru budeme míti cenu jenom jako národ zdatný, o jehož brannosti nelze pochybovat. Jen tehdy, když svoje názory a snahy budeme moci podepřít zdatnou armádou vysoké úrovně a ukázněnou branností celého národa, bude náš hlas míti váhu ve chvílích kritických.

Nebylo by dnes Československého státu, kdyby nebylo legií — ke všemu byla dlouho Dohoda hluchá, nic by nebyl pořídil Masaryk ani kdokoliv jiný, kdyby za ním nebyla stála ozbrojená moc.

A netrvala by dlouho naše samostatnost, kdyby se o nás v těchto nebezpečných dobách vědělo, že jsme národem, který není schopen se bránit. Nebudou-li naše děti dobrými vojáky československými, budou jejich děti vojáky pruskými, neboť národ, který sám se nedovede bránit, nebude nikomu stát za to, aby se mu postavil po bok, i když bude jeho věc nejspravedlivější...

Dlouho jsme podceňovali situaci. Politické kořistění bylo důležitější, než starost o zabezpečení státu. Jak je to dlouho, co se u nás o armádě nesmělo ani mluvit, aby člověk byl dost pokrokový? Jak je to dlouho, co se na Svaz skautů hrnulo osočování, že chce militarisovat mládež, že jeho výchova je vojáčkováním, že „mládež nebudeme učit slídění a fangličkářství“ (tím byla míněna naše znalost stopování, bystření smyslů a úsudku a naše odznaky za prokázané odborné schopnosti nebo význačné činy).

Doba dala za pravdu nám. Br. náčelník dostává úplné, bohužel málo radostné zadostiučinění. Viděl a mluvil jasně, když představitelé všech ostatních korporací, které do toho měly co mluvit, báli se mluvit, poněvadž to bylo nepopulární; nebo dokonce stavěli se proti ní.

Byly již vydány zatímní směrnice pro provádění branné výchovy a chystá se zákonná úprava výchovy k brannosti. Svaz skautů a skautek prohlásil již usnesením Náčelnictva, že svoji dosavadní brannou výchovu, jíž skauting byl a je, ještě doplní podle požadavků zákona a bude jej provádět.

O požadavcích dosavadních směrnic mohu referovat jen stručně.

Žádají:

• přípravu občana po stránce mravní a tělesné, přípravu úsudkovou a věcnou, aby se usnadnil a urychlil výcvik vojska, základy vojenského výcviku i pro ty, kteří nebudou vojáky, udržeti dosažený stupeň výcviku, připraviti k pomocným úkonům ty, kdož nebudou bojovníky, t. j. hlavně ženy a mládež, vzbuzovati zájem o otázky praktické obrany státu.

• Ve výchově mravní žádají:

výchovu k ukázněnosti, smysl pro družnost a obětavost, odvahu, ráznost a pohotovost — vám to nepotřebuji vysvětlovat, co je to jiného, než skauting?

• Ve výchově praktické žádá se:

výcvik ve službě strážní, znalost organisace čsl. branné moci a branné povinnosti, znalost praktického použití map, orientace v terénu a kreslení náčrtů (tedy věci typicky skautské), pořadový výcvik beze zbraně i se zbraní (ten pro skauty nepřichází v úvahu, jen pro O. S.), znalost hlavních věcí ze služebního řádu (i tento požadavek bude u nás redukován), praktický výcvik ve vrhu granátem, bojový výcvik v pozorování a popisu terénu, plížení a pohybech přískoky, výcvik ve střelbě z pušky (ostrá střelba je dovolena až od 18 let).

• Pro polní službu se žádají:

cvičení pochodová až do 30 km, s břemenem úměrným věku, v létě i v zimě, noční pochody, utáboření pod stany, vaření na polních ohních, úprava pramenů a studní, táborová služba dozorčí, požární a strážní, pochody a táboření zajištěné protiletcům, maskování, družstvo jako průzkumná hlídka a jako polní stráž, znalost ochrany proti plynům a zacházení s maskou, zběhlost v signalisování morseovky vlajkou, svítilnou, píšťalkou.

To je zhruba podstata chystané branné výchovy.

Neušlo vám jistě, že dobré dvě třetiny toho všeho my již dávno děláme.

Jestliže naši velitelé nepřestávají zdůrazňovat, že my potřebujeme vojáka, který nemusí ke všemu dostat rozkaz, nýbrž vojáka, který umí v mezích svého daného úkolu samostatně účelně jednat, pak se neměli bát sáhnout po skautingu, neboť není druhého systému, který by tak dokonale splňoval tyto požadavky. —

Je sice Svaz skautů a skautek mezi organisacemi, jež budou výchovou k brannosti pověřeny, jeho pravé místo se mu však na nátlak jiných korporací stále upírá — na těžkou škodu tohoto státu.

Dnes se ovšem v mluvení o brannosti nejhorlivěji předstihují ti, kteří ji 17 let dusili...

Jaká je naše situace a jak ji budeme řešit?

Nás k názoru na nutnost branné výchovy nepřivedlo teprve nebezpečí zaťaté pěstě Hitlerovy, před níž Henlein dělá umělou mlhu. A nejen to. My jsme od prvních počátků naší samostatnosti vychovávali k dokonalé brannosti. Nejen k brannosti fysické, nýbrž i k brannosti mravní a hospodářské.

Dnes nám musejí dáti za pravdu všichni, kdo to s branností myslí poctivě, a jimž není jen konjunkturou. Dnes se uznává, co jsme tvrdili vždy, že nestačí jen fysická síla, ani zručnost a sebe lepší schopnosti, že je třeba i výchovy k odpovědnosti, smyslu pro povinnost, výchovy charakteru. Že je třeba výchovy k činu a ne pouze řečnění o brannosti, připínání stuh a deklamování o lásce k vlasti. To je pohodlně odbytá (skutečně jen odbytá) výchova k brannosti. A hlavně je třeba výchovy k brannosti hospodářské, jež je dnes stejně důležitá, jako zbraň v ruce statečného muže.

Podívejte se do kterékoliv brožury, jež dosud o brannosti vyšla! Pokud se tam neplýtvá frásemi a opravdu něco konkrétního podává, je to všechno vesměs skauting. Na nic lepšího se dosud nepřišlo a jsem přesvědčen, ani nepřijde.

Mohu dnes jen opakovat, co jsem napsal již před šesti lety ve studii „Skauting a škola“: Na skautingu není třeba měnit ani tečky, postačí jen něco málo doplnit, a je nejdokonalejší výchovou k brannosti. Výchovou pro mládež psychologicky nejvhodnější. Neboť my nechceme bataliony mládeže, my nechceme výchovu vojenskou, nýbrž výchovu k brannosti, a to je rozdíl.

Zdůrazňuji jako stěžejní zásadu našeho názoru na věc: Skauting to musí zůstat, v metodě i formě, a i věci vojenské musejí býti podávány tak, aby zapadly do celkového rámce skautské výchovy. V naší branné výchově nesmí být věc chápána jako hraní na vojáky (odstrašující příklad jsme viděli v Hradci Králové).

Po stránce věcné máme tedy mnohem snazší situaci než ostatní, kteří ze skautingu vybírají a napodobují.

Přes to se domnívám, že naše situace, chceme-li ji hodnotně zvládnout a prokázat se pozoruhodnými výsledky i v nových okolnostech, není snadná.

Důvody jsou v nedostatku schopných vůdců a finančních prostředků. S nedostatkem vůdců budou zápasit i jiní, přece však je najdou snáze, neboť nekladou na vůdce mládeže tak vysoké požadavky, jako my. A já se přímo obávám, aby na to někde nestačili ti, kdo na vojně udělali desátníka. —

Pokud prostředků finančních, budou na tom všichni ostatní lépe než my — důvody nebudu a snad ani nemusím vykládat.

Tady bude potřeba nasadit hlavní páky, to bude úkolem ústřední rady.

Vůdcovský sbor jí však musí stále dodávat fakta v dobrých a úspěšných výsledcích.

Přede dvěma roky, v březnu 1933, odhlasoval valný sjezd Svazu československého důstojnictva jednomyslně tuto resoluci:

„Upozorňujeme na skautskou výchovu mládeže, která je jedním z nejvhodnějších prostředků výchovy k brannosti. Na této výchově, jak ji provádí nepolitická celostátní organisace Svaz J. S. ČSR., není třeba nic měniti. Je to výchova dobrého občana, je v ní však též všechno, čeho potřebuje dobrý voják. Svaz junáků skautů sdružuje své členstvo na základě téhož slibu a zákona, jehož prvním článkem je: milovati vlast svou, rep. Československou, a věrně jí sloužiti v každé době. Skauti mají významné heslo: Buď připraven!

Uváživši o všech důvodech v této zprávě stručně shrnutých, navrhuje komise, aby se valná hromada usnesla:

1. Nechť stát věnuje zvýšený zájem skautské výchově mládeže.

2. Nechť stát poskytne zákonitou ochranu odznaku a kroji, aby tohoto hnutí nemohlo být zneužíváno.

3. Nechť vydatnou podporou finanční i morální umožní Svazu Junáků skautů, aby se mohl stálými instruktory starati o hojné kursy pro výchovu skautských vůdců.

4. Aby stát měl záruku a kontrolu činnosti těchto oddílů Svazu skautů, nechť je zřízen inspektorát skautingu při ministerstvu zdravotnictví nebo ministerstvu národní obrany.

5. Nechť ministerstvo školství a národní osvěty osvědčí skauting jako instituci státu prospěšnou a doporučí středním školám a okresním školním inspektorátům zřizování oddílů skautských pod vedením kvalifikovaných vůdců.

6. Aby ministerstvo národní obrany vycházelo morální i hmotnou podporou vstříc Svazu Junáků Skautů (zapůjčováním nářadí apod.).“

Dnes se můžeme opřít o citované usnesení Svazu čsl. důstojnictva, a to v několika směrech:

1. Obraťte se na členy Odboček jako instruktory pro některé speciální věci, jako je polní služba, vojenské kreslení náčrtů a způsob hlášení, výcvik ve vrhu granátem a ve střelbě z pušky, zajišťování proti letcům, obrana protiplynová a zacházení s maskou apod.

2. Požádejte přímo u velitelství pluků o určení aktivních důstojníků jako instruktorů v těchto nebo i v jiných oborech, např. vojenském čtení map, stavbě polních telefonů apod. (V Hradci Králové byli brigádníkem, p. qen. Kutlvašrem takto pověřeni již tři důstojníci jako instruktoři skautští.)

3. Vyžádejte si v místech, kde je posádka, instruktora a zapůjčení přístrojů, jimiž se učí mířit, použití střelnice a zapůjčení vzduchovek. Pro skauty od 18 let můžete žádat i o povolení ostré střelby na vojenské střelnici. Vyšel o tom již zvláštní výnos MNO., má ho každá posádka.

4. Můžete hledat v členech Svazu čsl. důstojnictva, zvláště v záložních důstojnících v místech mimo posádky — na venkově — i vůdce oddílů.

Považuji tuto spolupráci, hlavně ve formě instruktorů, za velmi důležitou, neboť jinak těžko bychom zmohli s hodnotnými výsledky práci v dnešních oddílech — nemáme přece všechny vůdce těchto odborných věcí znalé, a my musíme ještě rozšířit okruh své působnosti na pokud možno největší počet mládeže — v jejím vlastním zájmu!

O mládež nemusíme míti starost, ale nemáme už dnes dostatek schopných vůdců. Rozšíříme-li skauting o prvky polní služby — a o tu hlavně jde, získá skauting pro mládež jen na přitažlivosti.

Osoba vůdcova tak, jako dnes, bude však nejdůležitější. Žádný předpis, žádná osnova, sebelepší směrnice jsou málo platné, hlavní věcí je, kdo to bude provádět.

Je nesporné, že požadavky na skautského vůdce se tím zvyšují, ač už dnes jsou značné a veřejnost nedovede oceniti obětavost a pravé vlastenectví těch, kteří dobře vedou svoje oddíly. V dnešní těžké době je nejkrásnějším zjevem, že jich ve Svazu tolik je — co však za rok, za dva, až jich budeme potřebovat dvakrát a snad i třikrát tolik?

Poraďte, jak získat schopné vůdce a branná výchova je ve skautingu ideálně rozřešena ...

Několik námětů dávám k uvážení:

1. Musíme žádat o vydání výnosu pro všechny úřady platného, aby vedení oddílů bylo považováno za službu pro stát, v jehož zájmu je, aby se vyšlo všem oprávněným žádostem vůdce v úpravě jeho služby vstříc, a aby doba jeho dovolené byla určena vždy tak, aby mohl osobně vésti tábor svého oddílu. To je minimum, co může stát udělat, aniž by to stálo haléř výdajů.

2. Musíme žádat správu státních lesů a statků, aby s větší blahovůlí vycházela vstříc našim oddílům při žádostech o povolení vycházek do lesa a k táboření.

3. Potřebujeme jasný průkaz, že vláda republiky uznává Svaz skautů a skautek za instituci pro stát prospěšnou, jež zasluhuje veškeré podpory. Nechceme o nic víc a nic méně, než čeho se již mnohokráte dostalo jiným organisacím při mnohých příležitostech. To je minimum morální podpory.

Musíme podat vládě — přímo ministru vojenství — jasné memorandum, v němž právem poukážeme na vykonanou již práci, na práci holýma rukama — na fakt, že jsme brannou výchovu prováděli už tehdy, kdy jiní ji potírali, na fakt, jak velmi dobře se naši skauti osvědčují — neslyšel jsem dosud důstojníka, který by skauty nechválil — na fakt, že skauting je a zůstane nejlepší výchovou mládeže.

To vše je nutno dokazovati bez obalu — ale pak také žádat, aby se M. N. O. za nás postavilo při opatřování nejnezbytnějších finančních prostředků.

Zbavíme-li jen z poloviny naše oddíly starostí finančních, hneme podstatně i otázkou vůdců — a při tom náklad z veřejných peněz vynaložený bude stále jen nepatrným zlomkem protihodnoty, kterou za to státu dáme.

Podívejte se, kolik desítek milionů stojí naše věznice, donucovací pracovny, kolik stojí jen hlídání henleinovských táborů lidu — a my nemůžeme dostat ani sto tisíc korun, abychom měli zajištěnu alespoň výchovu vůdců.

A je to věcí i ministerstva školství a národní osvěty, aby se za nás postavilo. Tvrdím tu se vším důrazem, že nemá a nenajde lepší cesty, jak ve škole provádět skutečnou, účelnou výchovu k brannosti, aby byla přizpůsobena pro mládež, než je skauting.

Je v nejvlastnějším zájmu ministerstva školství, protože to je v zájmu státu, aby přímo vybízelo učitele škol národních i škol středních, aby se věnovali vedení skautských oddílů, a za pět let bude vidět výsledky, o jejichž hodnotě a průkaznosti jsem pevně přesvědčen.

Neboť brannost je věcí celostátní, a ne věcí prestiže osobní, prestiže spolkové nebo dokonce politických stran.

A základem brannosti je výchova mravní! Výchova charakteru. Nepostačí, bude-li voják umět střílet, bude-li bystrý a dobře vycvičený, jestliže mu v rozhodné chvíli osud národa bude lhostejným a on svého státu nebude chtít bránit.

Všechno je možno jakž takž dohonit, i zbraně koupit, i naučit s nimi zacházet, není však možno za nic koupit a na rychlo vytvořit tělesné ani mravní vlastnosti dobrého vojáka, a ty přes všechnu moderní výzbroj jsou a budou vždy rozhodující.

Ty možno docíliti jen soustavnou výchovou a na ni musí býti čas. To je těžiště problému výchovy k brannosti, to je pravá náplň hesla: V osudné chvíli celý národ ve zbrani!

Výchova k brannosti žádá, abychom všechen pesimismus a poraženectví nahradili kladným názorem na život a důvěrou v samy sebe a abychom si uvědomili i naše národní chyby: naši nedisciplinovanost, jíž je protivný rozkaz, ač je to naprosto nutné podřízení své vůle vůli toho, kdo nese odpovědnost. Naši ukvapenost a náchylnost k bědování. Naši nesvornost. Nejen uvědomit, vyvodit i důsledky pro výchovu.

Mezi sebou musíme vymýtit také naprosto nemožnou a v dnešních těžkých dobách nebezpečnou vadu skautskou, kterou bych krátce označil jako vytahování se vůdce posměšným kritisováním opatření vyšších správních orgánů. To je demagogie velmi laciná a velmi neodpovědná.

Znáte přece sklon naší mládeže k tomuto planému, zbrklému kritisování, když to však někde podporujeme, třeba jen pod titulem „psiny“, konáme práci proti sobě horší, než by si kdo druhý na nás mohl vymyslet. Humor a dobrý vtip je něco zcela jiného, než jízlivost a nevychovanost. Kdo to činí, není skautským vůdcem, i kdyby jeho technické znalosti byly nejdokonalejší. Objektivní kritika je podmíněna vzájemnou úctou.

A ještě něco, bratři a sestry, čeho se již dotknul br. náčelník. Musíme vyhlazovat všechnu švejkovinu, ať se s ní setkáme kdekoli. Rozlezla se už příliš povážlivě. Nemyslete, že jen mezi mládeží.

Přátelé, i to patří k branné výchově, abychom svoji mládež nenechali otravovat sprostými žvasty o ulejváku, i kdyby to tak zv. moderní kritika chválila sebe více. Švejkům se dobře vede i v republice. Je naší povinností, všechno ulejváctví pranýřovat a naší mládeži jasně vysvětlovat, že se musíme vyrovnat všem cizincům a zvláště ve vědě a technice udržet s nimi krok, jako to už dokazujeme v letectví, že každý obor činnosti žádá celé muže, to že je její úkol a není času nazbyt. Velikou naší předností při tom je, že již od počátku máme vžitý systém družinový, systém svorné spolupráce, při němž je ulejváctví ihned zjevné, jenž však umožňuje vybírat a vychovávat vůdčí talenty.

V čem je třeba dnešní náš skauting doplnit?

Ne snad proto, že by na to nebylo už nějak v „Základech“ pamatováno, víme, že tam i ta střelba je, spíše pro žádanou formu provádění.

Budou to hlavně tyto obory:

Znalost povinností strážní služby a praktický výcvik v ní (použití hesel, směna, chování při kontrole, ohrožení apod.). K tomu se dobře hodí naše tábory a srazy.

Základní znalosti o branné povinnosti a organisaci naší branné moci. (Sem patří pojmy: družstvo, četa, rota, prapor, pluk, jaké jsou jejich značky pro zakreslování?) Hodnotné odznaky, jak se např. rozezná pěšák od dělostřelce. Výzbroj naší armády a hlavně naše letectvo. Jak bych se mohl státi letcem? Jak poddůstojníkem, jak důstojníkem? To je věc klubovních schůzek.

Základní znalosti ze služebního řádu. Ve formě rozhovorů o těchto tematech budeme na schůzkách probírat: Vojenská přísaha, poměr vojska k vlastnímu státu. Pravé vlastenectví. Kdo je naším spojencem, kdo pravděpodobným nepřítelem, kdo neutrálem. O nutnosti vojenské kázně, jež je v zájmu všech. O vojenském rozkazu, jeho provedení, o důsledcích neplnění rozkazu. O poměru občanstva k armádě. O vojenském stejnokroji a odznacích na něm apod.

V bojovém výcviku musíme hlavně cvičit přízemní plížení a pohyb přískoky, jež už děláme při mnohých skautských hrách, nově přidáme: výcvik strážného, po případě dvojice strážných, výcvik pátrače, výcvik družiny jako průzkumné hlídky, výcvik spojky. Noční pochody a pochody se zajištěním proti letcům. To všechno jen prakticky na vycházkách a v táborech.

Ve střelbě puškou musíme probrati: Složení pušky, co je dovoleno rozebrati, jak se to dělá, jak se puška čistí a co se s ní nesmí dělat. Pak přijde cvičení v nasazování pušky, míření na zaměřovacích přístrojích (až do trojúhelníku chyb na 25 m), střelba vzduchovkou, po př. střelba zápalková, a od 18 let střelba ostrá.

Vrh granátem. Vysvětlení, co je a jak působí granát, jak se s ním zachází, praktický výcvik ve vrhání (stačí nám na to třebas oblázky stejné váhy), a to ze stoje a z leže až na 25 m na cíl 1 m široký.

V obraně protiplynové přidáme: poučení o bojových plynech, jejich účincích, o použití masky, důležitosti klidu a kázně, o ochranných opatřeních a o sanaci. Nasazování a nošení masky nacvičíme v stoje, při chůzi, a dorozumívání v masce.

Vidíte, že doplňovat postačí jen zcela málo.

Učiníme tak i v odborných zkouškách a vypracujeme několik nových z těchto branných oborů.

Musíme doplnit i požadavky pro stupeň druhotřídní a prvotřídní, a ovšem i požadavky při zkouškách vůdcovských. Bude také nutno provést nový výběr látky pro kursy Lesních škol.

Co je proti dnešku třeba více zdůrazňovat?

Pochody v semknutých útvarech a cvičení základních pořadových.

Ukázněnou formu ve vydávání rozkazu vůdcem a hlášení od skauta. Hlavně při příležitostech pořadatelských, slavnostních, při součinnosti s jinými organisacemi, zkrátka, při všem veřejném representování. Hoši někdy z rozpačitosti nebo klackovitosti neumějí se jako skauti representovat. Ještě ošklivěji vypadá tento zjev u dívek. Opačný extrém, stejně neoprávněný, je, když vůdce na táboře mluví se skauty pouze po ohlášení a po předvedení rádcem.

Zdůrazníme také znalost terénu a jeho zobrazování.

Budeme hojně procvičovat hbité čtení speciálky a schopnost výstižně, stručně popsat terén viděný s určitého místa. Při tom musí být užíváno výrazů, jež jsou obvyklé u vojska, např. sedlo, zářez, terénní stupeň, temeno, úpatí, úžlabina apod.

Velmi důležitá je hbitost, s jakou dovedeme určit na mapě, kde právě v krajině jsme, a to i v lese a v nepřehledném terénu. Bude třeba cvičit sběhlost ve srovnávání kresby na mapě s viděnou skutečností. Cvičit pochody podle mapy, hlavně v nepřehledném terénu. Budeme hojněji kreslit náčrty, jednak pochodové, jednak situační a náčrty panoramatické. Zvlášť velkou důležitost budou mít cvičení ve směrové orientaci, a to i za tmy. A ovšem budeme hrát hojněji i všechny hry, jež cvičí smysly, zvláště sluch.

Úmyslně nevyčerpávám celou látku, zbývá ještě dost věcí, jež sem patří. Jistě to stačí, abyste si učinili představu o tom, jak můžeme brannou výchovu provádět my, skauti. Nerozváděl jsem blíže jednotlivé partie. Není dnes na to času. Vydám tiskem příručku o praktické výchově k brannosti, v níž látku metodicky roztřídím spolu s praktickými návody k procvičování.

Končím otázkou:

Je v souhlase s naším posláním, když my, skauti, hlasatelé míru a bratrství mezi národy, postavíme se plně za požadavek výchovy k brannosti a budeme ji provádět? Mám poctivé a jasně přesvědčení, že je to přímo naší povinností.

Které jsou vlastnosti dobrého vojáka? Jistě, že dobré, tělesné zdraví a otužilost, bystrá iniciativa, pracovitost a vytrvalost, ukázněnost a vědomí odpovědnosti, statečnost, sebedůvěra a nezlomný charakter. Nuže, kterou z těchto vlastností nemá mít i dobrý občan? Není jiné morálky pro československého občana a jiné pro československého vojáka, není jiné morálky ani pro skauta.

Českoslovenští skauti vyslovují se jasně pro brannost svého národa, pro niž od prvních počátků naší samostatnosti cílevědomě pracovali. Víme, co chceme, je to služba svému národu a státu, nedáme se odradit překážkami, nejsou nepřekonatelné! Obětavost, odpovědnost a nebát se!

Ať se pak děje cokoli — budeme připraveni.