Knihy/Jak šel životem/Myšlenky z projevů A. B. Svojsíka

Myšlenky z projevů A. B. Svojsíka

Když jsem se téměř před 10 lety dověděl o skautingu a měl příležitost pozorovati v Anglii jeho účinnou práci a krásné výsledky, řekl jsem si: „Když velcí národové tolik péče věnovali zavedení skautingu jako výchovné soustavy pro mládež, aby ji osvěžili, obrodili, tím spíše jest toho třeba nám, národu malému“.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Tento výchovný systém prošel vítězně celým světem a jsem přesvědčen, že by mohl pro své cíle humánní, pro svou žízeň po pravdě, spravedlnosti a kráse státi se přímo náboženstvím mládeže. V něm utajeno je tolik kouzla vábivého a zas tolik plné těžké pravdy životní, že směle můžeme od něho očekávati, že nám vychová občany nejen tělesně zdatné, ale vyznávající všecky cnosti, jichž souhrn tvoří pravé demokratické občanství.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Idylicky krásné scény ze života skautů v lesích, ušlechtilost, bezvadnost vystupování, opravdovost v každé práci ať duševní ať tělesné, horlivost v konání dobra, energie a čistá, jasná duše zírající z jejich očí nepřipouštějí ani zdání klamu. Toť jsou nepopiratelně skvělé výsledky silné výchovy v přírodě, jež byla mým dávným ideálem.

Z první stránky Základů junáctví, 1912.

Jsem jist, že nové skautské generace, které přicházejí vystřídat ty, kdož odcházejí — ať za chlebem nebo do zásvětí k vyšší službě — budou zrovna tak šťastny v našich táborech, právě tak obětavé, statečné a ušlechtilé, jako jejich předchůdci, kteří razili cestu a bojovali o uznání bez únavy, bez oddechu, nezištně, s nasazením inteligence, času i zdraví.

Valný sjezd 1936.

Začínáme s novým listem v těžkých dobách, kde jiné zanikají. Pouštíme se do života bez nakladatele, bez základního fondu, spoléhajíce jako vždy pouze na vlastní svou práci a na vítězství zdravých ideí, které již mnoho a mnoho přátel našemu hnutí získaly ve všech vrstvách naší společnosti.

První řádky Úvodního slova v 1. čísle I. roč. Junáka, jež vyšlo 15. I. 1915.

Tímto číslem loučí se s vámi desátý ročník našeho časopisu. V počátcích zběsilé litice válečné rodil se — při poradě ve sklepě prvního starosty českých skautů, pražského fysika Dr. Kliky. Neměl ani minimálních podmínek, dosud nemohli jsme mu věnovati ani desetinu péče, které potřebuje a přece vynikl nad listy dobře situované. Lze o něm právem říci: Jako ten český skauting zrodil se z ryzího idealismu, ve zmírnění idealismu žije a zvítězí.

Skaut-Junák, roč. X. 1925.

Sympatie, jimiž uvítány byly první mé kroky k zavedení skautského hnutí k nám, opravňují k naději, že čeští skauti záhy se stanou novou národní institucí. A plným právem. Jdouc svými cestami, cestami novými, nikomu nebude překážeti, ale všem prospěje. Kéž najde u nás jen přátele!

Český skaut, 1912.

Nejradostnější pohled je na bývalé skauty, jak se osvědčují v praktickém životě.

Zpráva o činnosti za rok 1928/29.

Každá idea musí projiti zkouškou, než je možno mluviti o tom, zda zvítězí, čili nic. O idei skautské můžeme již dnes říci, aniž bychom si musili vyčítati, že se radujeme předčasné, že zvítězila.

Obecni dům pražský, 1920.

Nesmíme viděti účel a cíl skautingu v tom, měří-li nějaká odznaková stužka 5 nebo 10 cm, nebo nosí-li se nad kapsou nebo pod kapsou. V jednotě kroje, pozdravů, vystupování manifestuje se jednota myšlení, nazírání světového, vyjadřuje se světové skautské bratrství. Bolestně dotýká se nás příliš horlivý zájem některých našich stoupenců o tyto vnější stránky skautingu. Jednoho je však potřebí: aby nad veškerým konáním naším vznášel se pravý skautský duch, který vše oživuje a oplodňuje. V tom duchu, který nám svítívá, nás hřeje, ať se vyžije český skauting!

Vůdce, roč. I., 1919.

Bezpočtu bývalých skautů přiznalo mi, že skauting naučil je konání povinností, stal se jim nevysychajícím pramenem agilnosti, nejbezpečnějším štítem v boji životním.

Valný sjezd 1928.

Skauting, toť život nový, silný, čistý a krásný. V tom, jak tvoří a formuje duši mládeže, jak ji činí schopnou poctivého, činorodého života, je jeho sila, jeho oprávnění.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Druhá věc podstatné důležitosti jest sociálně naprosto spravedlivý rys celého hnutí, které je do krajnosti demokratické, co do vnitřního jednání i vnějších forem. Sociálně jsou si skauti naprosto rovni, spí v témže stanu, na téže zemi, zabývají se touž prací, nosí stejný oblek, jedí tutéž stravu, jednají spolu po bratrsku, rovný s rovným, co chvíli druh na druha odkázán. Chceme usilovně, aby skauting byl pro všechny. Nejen pro studenty, i pro mládež obchodní, kanceláří a dílen.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Po celý svůj život řídil jsem se zásadou poznati vše nejen ze zpráv, knih, dopisů a vzkazů, ale především z vlastního názoru. Za tím účelem toulal jsem se po světě a získal tak mnohé zkušenosti, které jsem uplatnil při zakládání československého skautingu.

Na Lysé Hoře 1937.

Dnes, kdy vývoj věcí dal skautskému programu a metodám v celém rozsahu za pravdu, vidíme, jak skauting je plundrován, bere se z něho všechno možné, co mládež zaujme, ale úplně nepovšimnuta zůstává soustavná výchova charakteru, konání povinnosti, tuhá škola skautské služby.

Slezský almanach 1938.

Před sto léty byl to hlavně tělocvik, kultura těla, antická zdatnost, které byly vůdčími hvězdami. Tentokráte je to hlavně návrat k přírodě, návrat k vlastní duši a vše, co s sebou přinášejí: sebevýchova, výchova vzájemná, výchova prací a k práci, služba národu, vlasti, každému bližnímu a zase s náležitým zřetelem k brannosti. A k tomu přistupuje ještě v nerozlučném svazku kolektivní pospolitost, naprostá rovnost všech jednotlivců i národů na podkladě bratrství.

Valný sjezd 1922.

Víme dobře, že jsme průkopníky, ale tím závažněji svou práci chápeme, tím upřímněji za ní stojíme, tím věrněji ji konáme. A budeme-li se scházeti zase znovu za deset let, tu mnohého z nás tu pohřešíme. Jednoho však nepohřešíme nikdy skvělého ducha skautského, který je nezmarný, který nestárne, nešediví, neumírá. V něm skauting žije, v něm trvá, v něm roste.

Valný sjezd 1922.

Je naší povinností aspoň letmo si povšimnouti poměru skautingu k moderním proudům výchovným. Kdyby pedagogické kruhy věnovaly našemu hnutí větší pozornost a dobraly se až k samým kořenům jeho, pak by poznaly, že skauting vyřešil všechny podstatné složky nové výchovy dávno před tím, než se na veřejnost přišlo s oněmi reformami. Je to činná škola a stejně všechny nové discipliny obsahuje skauting v sobě hned od svého počátku a všechny jsou jeho podstatnými složkami. Tak je to občanská výchova, ruční práce výchovné, žákovská samospráva i tělesná výchova, v níž skauting hned od prvopočátku opustil zaprášené tělocvičny a nářaďový tělocvik, dosti často bezduše prováděný, a dal dítěti slunce, vzduch, vodu.

Valný sjezd 1928.

Jak by se mnohá maminka podivila svému jedináčkovi, vidouc ho konati práci, o které se jí nikdy ani nezdálo, že by ji mohl konati. Ne vždy práce sama je tu účelem, ale prostředkem vštípiti mládeži vědomí, že žádná poctivá práce není ponižující, je-li třeba se jí chopiti. A to věděti, zvláště u nás, hodně potřebujeme.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Je přední zásadou skautingu, že skaut má se snažiti opatřiti si vše potřebné sám. Tím roste v praktičnosti, v činném chápání života, v spoléhání na sebe a na svou sílu.

Junák, roč. IV. 1918.

Kde hoch má najíti příležitost, aby ukojil svou vrozenou touhu po samočinnosti, dobrodružnosti, po životě romantickém? Jen v přírodě obnoví své síly, povznese svou mysl. A je to právě skauting, který volá k mládeži: „Ven do přírody!“ Ve skautingu soustředěny jsou všechny možnosti a prvky, které hoví touhám chlapeckým po tom, aby mládí, které žije, bylo radostné, šťastné a pro budoucí život užitečné. Ať městský nebo venkovský hoch, každý najde ve skautingu své.

Základové skautingu, 1920.

Život ve volné přírodě je školou pravé mužnosti. Zušlechťuje člověka, budí v něm statečnost, neodvislost, lásku k pravdě, důvěru ve vlastní sílu. V přírodě naučí se každý ceniti přátelství a milovati rodnou hroudu. V přírodě pozná pravou podstatu a závažnost práce tvrdé, poctivé, naučí se strádati, odpírati si pohodlí i požitky.

Základové skautingu, 1920.

Tábor buď zařízen tak, aby skýtal účastníkům jisté pohodlí. My ovšem máme na mysli ono pohodlí, které si skaut dobyl vlastním přičiněním a svou prací. Není to pohodlí vykoupené penězi, ale námahou, pílí, důvtipem a mozoly. Pak má teprve tu pravou chuť, pak v prostém pohodlí skautského tábora nalezneme radostnou rozkoš pobytu ve volné přírodě.

Základové skautingu, 1920.

Našim některým táborům je na škodu, že se vzdalují nezbytného zdravého primitivismu. Není místa ve skautském táboře pro pohodlí připravené řemeslníky nebo kuchařkami. I svoje zábavy udržme ve skautském tónu! Napodobení různých revuí a trampiad kazí jen vkus a svéráz československých táborů.

Vůdce, roč. XVIII. 1937.

Táboření bývá nazýváno korunou skautingu a mnozí neinformovaní táboření a skautování považují za totožné. My vidíme nejvyšší význam skautské výchovy jinde, ale nelze popříti, že táboření je nejmocnějším jejím prostředkem. V táboře může hoch učiniti nejvíce pro své zdokonalení, tam cítí se nejvíce skautem, tam je nejšťastnější. V táboře získává všestranně tělo i duch, vůle i charakter. A v tom právě tkví hluboký význam táboření ve skautské výchově.

Základové skautingu, 1920.

Pobytu v přírodě, vyplněného skautskou činností, nikdo a nic vám nenahradí. Útěk skautův do přírody je jen návratem, návratem do nejdražší naší domoviny, kde jedině můžeme slyšeti mocný puls velkého Života s jeho uzdravující a vše obnovující mocí.

Skaut-Junák, roč. XIX. 1932.

Tvrdím, že hoch musí si hráti. Myslíme-li, že je to správné, a přejeme si toho, začneme hráti sami. Vedoucí má rád hráti, má cele se oddati této veliké hře, má úplně býti ovládnut duchem, který oživuje skauting a má sám říditi hru. Nesmí mysliti, že se tím snižuje; musí se dívati na náš program očima mladého hocha. Nemyslete, že klesnete před nimi u vážnosti, učiníte-li tak, naopak, snížíte-li se k nim, stanete se jejich opravdovými vychovateli, jimiž chcete býti.

Vůdce, roč. VII. 1927.

Prázdninové tábory jsou však nemenší zkouškou i pro jejich vůdce. Mnoho rozvahy, obětavosti, taktu a režisérského talentu je třeba k řízení tábora, aby mládež sama vedla si v něm způsobem nejlepším. Mnoho zklamání a ztracené víry v ideály připraví mládeži ten, jemuž se v táboře nedaří, jenž není povolaným vůdcem, vytouženým vzorem.

Skaut Junák, roč. XXIII. 1936.

Dívka v lese, se sekyrou v ruce, podrážející stromy, stavící své chaty, radící se za večera u táborového ohně a konající noční hlídky byla hotovou revolucí i v moderním názoru na Ženu, ale obraz ten se vžil a s ostatním programem skautským, hlubokým vlivem našeho slibu a zákona, se školou skautské služby a vzájemné výchovy dal moderní době typ zušlechtěné dívčí bytosti, zdatné mravně i tělesně, statečné a se zdravým názorem na život i své poslání v rodině a společnosti. Tyto cesty a úkoly ve výchově ženy nejsou jen věcí naší organisace, ale zájmem a prosím

Bylo nám sedmnáct let, kdy po prvé šli jsme (br. náčelník mluví tu o br. místonáčelníkovi Janu Novákovi) spolu do světa. Sedm neděl vlasteneckého putování pěšky po Čechách, Moravě, Slovensku, Tatrách a Uhrách. Jak jsme sehnali prostředky na cestu, dnes už těžko vykládat, ale vím, že denně bylo nutno odříci si dvouhaléřové housky v přestávce školní a než přejíti most Palackého, raději stokrát běželi jsme až na most Karlův, jen když přibyly dva haléře k cestovnímu fondu.

Skaut-Junák, roč. XIV. 1921.

Naučte se v přírodě pravé statečnosti. Srdce bojácné nikdy plně nepochopí krás a radostí přírody, ani života.

Skaut Junák, roč. XX. 1933.

Správná výživa mládeže v táborech je podstatným součinitelem celé soustavy táboření, má-li míti blahodárný vliv na člověka a býti zdraví jeho na prospěch.

Základové skautingu, 1920.

Spořádaný vzhled tábora je nejpříznivějším doporučením táborníků. Kdo se nedovede podříditi pořádku v táboře, nestane se do nejdelší smrti skautem.

Základové skautingu, 1920.

Tábor, kde mládež nestřídá se ve všech oborech prací, nehraje denně skautských her a nevytvoří si typického táborového života, nezasluhuje názvu tábora skautského.

Vůdce, roč. IX. 1928.

Vždy musí býti někdo, kdo rozkazuje a někdo, kdo poslouchá. Jinak nikdy nebude postaven dům, sestrojen parní stroj, v život uveden skautský oddíl. Nikdo nemůže rozkazovati, kdo se nenaučil poslouchati. Jen kdo prakticky se naučil poslouchat rozkazů, dovede sám dobře a účelně rozkazovati Ten však, kdo rozkazy dává, musí míti plnou důvěru poslouchajících i jejich vážnost. Ať tvoji hoši vidí, že jsi skaut a ne břídil. Nedej rozkaz, který sis nepromyslil.

Základové skautingu, 1920.

Tábor bez vzorné kázně, bez kázně dobrovolné, ale naprosté, je mlýnem bez vody a nemá valných výsledků.

Základy junáctví, 1912.

Až pak vžije se myšlenka junácká u nás, až přejde nám v krev, až čety junáků vzrostou v tisíce, pák snad uskuteční se ta krásná vidina, tak vzácné a čarovné krásy, že oči zavíráme, když o ní přemýšlíme.

Z poslední stránky Základů junáctví, 1912.

Mládí je samo o sobě krásou, nad přírodu a mládí nic ve světě není krásnějšího a radostnějšího. Šťasten, kdo pochopí duši mládeže a přilne k ní opravdovou láskou!

Skaut-Junák, roč. X. 1929

Východiskem výchovné činnosti skautingu je práce. A to napřed praxe a pak theorie, tedy postup empirický. Učí zručnosti, čímž práci ulehčuje. Práci zvyká a to i práci nepříjemné. Učí ji správně oceňovati, a to zejména práci tělesnou. Nabádá pracovati radostně, dobrovolně, s kázní a s pochopením užitku z práce. Skauting činí z práce mravní povinnost k společnosti.

Skauting brannou výchovou mládeže, 1936.

Protože k slibu nelze nikoho nutiti a vynucený slib nemá mravní hodnoty, vyplývá z toho, že skautské hnutí organisuje jen tu mládež, která se dobrovolně zavazuje ke konání skautských povinností. Tato dobrovolnost v účasti na skautském hnutí je právě zárukou úspěchu, neboť vytrvá jen ten, kdo dobrovolně přijaté závazky učiní si mravní povinností.

Skauting brannou výchovou mládeže, 1936.

Při schůzkách panuje nejširší svoboda. Sebevýchova a výchova vzájemná působí tu znamenitě. Zvláště vliv, jímž působí druh na druha, je ve skautingu nesmírný a nedocenitelný. Společný život vyvíjí se tu způsobem přirozeným a vůdce oddílu dbá, aby neklesl na duchamorné spolkaření. Dobře vedené naše oddíly jsou vzorem samosprávy mládeže, jsou malé, demokratické republiky, kde vůdce je pouze zárukou, kontrolou, strážcem myšlenky. Jinak jednají hoši úplně samostatně.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Vůdce učí skautskou mládež všímati si všech událostí veřejných, vede ji k činné účasti při nich a vštěpuje jí přesvědčení, že i nejmenší chlapec nebo dívka může značné prospěti velikému našemu dílu národnímu.

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Nejednou byl jsem již dotazován, dle čeho posuzuji vyspělost skautského oddílu, co při něm hodnotím nejvýše. Odpovědi je nasnadě: Je to bratrský, skautský duch, horlivost v konání povinností a ve skautské službě, charakter jako základ osobní i občanské statečnosti.

Vůdce, roč. IX. 1928.

Jen důsledná programová práce, ten celý skautský systém správně prováděný dá nám oddanou mládež a vychová nadšené a obětavé vůdce. Ve skautské praxi je celá budoucnost skautingu, naše cesta k Mi, naše spása.

V Duchcově, v září 1980.

U nás je dosti výchovy knižní, papírové všude, kam se podíváme, ať tedy aspoň ve skautingu je výchova životná.

Junák, roč. TV. 1918.

Vlastenectví, láska k vlasti jest oheň: jenom někteří jsou uhlím a dřívím, které oheň živí; mnozí se při ohni tom jen ohřívají. Proto pravý vlastenec více z lásky pro svůj národ jedná, nežli o této lásce mluví. Žádný skaut nebude vlastencem planým, ale jeho láska k vlasti jeviti se bude v jeho skutcích.

Základové skautingu, 1920.

Naším svatým Palladiem je naše státní vlajka. Je soustředěním národní úcty, oživujícím bodem, v němž se sjednocují naše veškeré krásné cíle, veškeré naše ušlechtilé city. Myšlenky milionů hlav, city milionů srdcí ji naplňují a posvěcují. Naši skauti měli povždy k státní vlajce krásný poměr. S opravdovým podivem přihlížívali venkované, že skauti, pobíhající po celý den po táboře v plavkách, oblékají se do bezvadného úboru, když vztyčují na stožáru svou vlajku. S úctou k vlajce nechť vychovává skauting i nadále hodnoty mravní, aby mdlý národ náš v samém srdci Evropy dobyl si jména národa gentlemanů, obránců, pravdy, národní hrdosti a pravé lidskosti. K nitru skauta povždy nechť vlajka naše mluví slovy národního básníka: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!"

Skaut-Junák, roč. XXI. 1930

Skauting je obrodné hnutí mládeže. Touží po obrodě těla, ducha i mravů. A po této poslední především. Skauting není jen tělovýchovou, jen sportem, je to výchova člověka celého po všech stránkách jeho bytí, starajíc se o povznesení kultury ducha, srdce i těla v pravdě, právu i kráse. Rozdílu v pojmech názorů, skauting" a „junáctví" pro nás není a v obou slovech je nám obsažena myšlenka celá.

Skauting je hnutí vysloveně národní a skauting československý při veškerém absorbování prvků organisace světové je čistě náš, je typicky český. Idea demokracie jest také ideou skautského hnutí, při čemž intensivní výchovou se stará, aby se uplatnily v této ideji stejně ideály kulturní, politické a sociální. Na podkladě stejných zákonů a stejných mravních zásad učí tříditi lidi ne podle toho, co mají nebo co představují, ale jací jsou. Je však nejen hlasatelem, nýbrž i praktickým vykonavatelem opravdového sociálního pokroku a soužití mládeže veškerých vrstev není nikde tak dokonalé, jako ve skautingu.

Valný sjezd 1926.

Vy, pane presidente, jenž po celý život vysoko třímal jste v ruce bílý prapor pravdy a humanity, jenž stal jste se ještě na prahu kmetského věku novými velikými činy nejskvělejším vzorem českého skauta, junáka, prokázal jste nám tolik lásky, že postavil jste se nám v čelo. Již tato skutečnost je důkazem, že naše cesta je dobrá a správná. Vlajka, kterou jsme dnes obdrželi z Vašich rukou, stává se nám posvátnou zástavou, je novým posvěcením našich snah, je zpečetěním našich slibů.

Z řeči k panu presidentovi Masarykovi 9. V. 1920.

Bylo by velikou chybou mluviti o výchově národa a pracovati jen pro mládež měst a při tom pomíjeti venkov, kde je základ celého národa, odkud čerpají města stále novou, svěží krev a energii. Neptej se mne, co může venkovan ze skautingu potřebovat, ale řekni mi, co pro něho není. Proto díky vám, bratři a sestry, kteří nesete skautské ideje i mládeži menších měst a vísek. Jste průkopníky velikých úkolů dalších, které na nás doléhají a jež nelze déle odkládati.

Vůdce, ročník VI. 1925.

Našemu skautingu úcty dobyla jen houževnatá práce a tuhý boj, když byl ohrožován necharakterními lidmi zevně i uvnitř. Jen stateční jednotlivci jej zachránili, jen energičtí obránci jej udržují a zaručují jeho mravně obrodný charakter. Mýlil by se, kdo myslí, že výchovy k statečnosti je potřebí jen pro válku. Statečnosti je mnohem více třeba pro mír, pro všední denní život. Ve válce je to železná nutnost, ba jistá otrlost a fatalismus, které někdy pomáhají vytvářet hrdiny. V denním životě je tím více třeba statečnosti, čím častěji pozorujeme, že vítězí vypočítavost a špatnost. V tom smyslu jde skauting správnou cestou a charakter plný účinné statečnosti je mu cílem nejvyšším, tělesná a duševní síla a zdraví největší jeho krásou a bohatstvím.

Sraz v Plzni 1930.

Skautskému vůdci lze odpustiti tu neb onu znalost neb dovednost, doplní je při dobré vůli brzo cestou empirickou, nemožno však mu odpustiti ryzost charakteru. Vliv vůdce na povahu svěřence je nesmírný!

Výchova občana republiky skautováním, 1920.

Vyvolal jsem v život novou instituci, dal jí heslo, zákon a ideje, pracoval teoreticky i prakticky, čímž vzal jsem na sebe velikou odpovědnost za nějakých dvě stě tisíc mládeže, které prošly skautingem, i za veškeré vlivy, které skauting vykonal na všechny obory výchovy u nás, školou počínaje a životem dospělých konče. Výsledky i doba dávají mi za pravdu, že viděl jsem správně, že pracoval jsem účelně a s úspěchem.

Skauting brannou výchovou mládeže, 1936.

Vedle těchto zjevů příznivých, jež svědčí o lásce k mládeži, o příchylnosti k hnutí, o energii a chuti k práci časem objevily se úchylky od původních zámyslů, rysy méně sympatické, snahy neplodné a pracovní energií přímo plýtváno na věci liché, bezcenné, často i bez věcného a morálního podkladu. Dospěli jsme namnoze k hluchému spolkaření, které hoví pováhám, jež si rády o všem podebatují a jimž pak na čin už nezbude času ani energie, odchýlili jsme se od čistých studnic praxe k zahnívajícím vodám planého theoretisování, nezralého rozumářství, škatulkářského systemisování a zbytečného formalismu. Ne spolek, oddíl je živý nerv skautského organismu. Nebudete-li účelně pracovati v oddílech, máte papírovou theorii místo výchovné praxe.

Junák, roč. IV. z května 1918.

Často třeba i hochu nebo děvčeti zrodí se v hlavě myšlenka originální, každý může se uplatniti vhodným návrhem. Nikdo není tak malý a nepatrný, aby z jeho hlavy nemohla vytrysknouti jiskra, která vzbudí oheň v myslích druhů a tak dá vznik počinu, na který může vskutku původce jeho být hrdý.

Skaut-Junák, roč. XVII. 1931.

Jedním z hlavních příkazů skautského života je snášelivost. Je vlastností inteligenta, nadaného opravdovou kulturou srdce — a takový má být každý skaut, že dovede uhájiti svých zásad, ale takovou formou, která citů jiného neporaní! Mírností odzbrojíte obyčejné i zarputilého protivníka, neboť nic neimponuje více než důslednost, klidná noblesa. Skaut ovšem nezaměňuje uhlazenost s hladkostí jednání. Jako má statečnost svou karikaturu v hrubosti, typické to vlastnosti zbabělců, tak pravá noblesa nalezla svou karikaturu v hadí hladkosti, kterou se maskuje nedostatek rytířského ducha.

Skaut-Junák, roč. XXIV, 1937.

Brániti se musíme dnes výchově k drzosti. Věda, odborníci, lidé zkušení, jejich úsudek, to vše bývalo ničím — a právo rozhodovati často osobovali si lidé bez rozhledu, bez zkušeností, ale za to s notnou dávkou terorismu. Tam by to chtěl také skauting přivésti? Tento proud nutno bezpodmínečné

Junák, roč. IV. 1918.

Bratři a sestry! Hlásám vám od počátku svatý příkaz mluviti a hájiti pravdu. Kdo byl veřejně činným a prožil poctivě svůj život, poví Vám, že to patří k úkolům nejtěžším. Zavíří-li kdy opět kol nás podobná smršť pomluv, nedejte se uchvátiti hněvem, bolestí ani strachem, pro skauta je jen jedna cesta, brániti neochvějné a statečně Pravdu, třeba proti všem.

Skaut-junák, roč. XX. 1933.

Zhoubný je vlito vůdců bez pevného charakteru, neboť zanechává neblahé důsledky pro celý pozdější život.

Valný sjezd 1934.

S lidskými chybami musí počítati každý, i ten, kdo má lidí nadbytek a dobře je platí, ale skautský idealismus nikdy se nesmíří s prospěcháři a lidmi nespolehlivými, z nichž na konec jsou škůdci svých svěřenců i celé organisace. Jen pracovníci věci naprosto oddaní a charakterní nesli dosud pokrok našeho hnutí a dovedli je k morálnímu vítězství.

Vůdce, roč. XVIII. 1937.

Nebojím se, když mládež vidí pravdu, ideu těžce zápasit, toť část naší skautské výchovy, ale nesmí vidět své vůdce cháněti se nejskvělejšími hesly, při tom však pravdu bezohledně šlapat; mládež nemá trvale vidět vítězit lež, podvod, odměňování nepoctivosti, neboť na povahy morálně slabší byl by tento vliv zhoubný.

Vůdce, roč. I. 1920.

Slevíme-li kdekoli z vysokého mravního základu, který vytvořil náš skautský slib a zákon, octne se skauting československý na scestí. Odešli by dobří lidé a záhy byl by československý skauting v rukou sobců, prospěchářů a nevraživců, jímž vlastní prospěch jde nad zájmy mládeže i národa.

Vůdce, roč. V. 1925.

Tuším však značné nebezpečí, jež naše počínání ohrožuje. Skauting je život sám v malém a v něm jako v zrcadle obrážejí se všechny necnosti veřejného života našeho. Budou-li skauti jako takoví jednati bezcharakterně, navyknou-li si bez ostychu páchati křivdu, zvyknou mravní otrlosti a budou jednati v životě dalším rovněž bezcharakterně. Nepomohou nám tu přednášky, řeči ani knihy — skauting vychovává životem. Nečinili tak, pak pouhé mluvení o charakternosti, vlastenectví apod. může jen stupňovati špatnost jedince, který se jimi ohání.

Junák, roč. IV. 1918.

Poměrně v krátkém čase lze povznést tělesnou zdatnost, vlastenecké cítění a zájem o stát, ale vychovati charakter, povznésti mravní hodnoty, jsou problémy nesmírně nesnadné. Zde nestačí heslu, nabádání, programové články a odborné spisy, zde je třeba silných, léta trvajících vlivů, od dětství až po mužný věk, tuhé výchovy prací, službou, celým životem. To je cíl, k jehož dosazení soustředil skauting své nejlepší síly.

Vůdce; roč. XIII. 1982.

Sledoval jsem sta a sta vychovanou našeho skautingu, z nichž skoro po čtvrt století trvání této instituce právě jako v cizině stali se v našem životě muži vynikajícího postavení. A vždy při tomto pozorování hřálo mne blaživé vědomí, že byl to právě skauting, jenž jim dal základy k tomu, čím nyní jsou a že to sami bez výhrady přiznávají.

Vůdce, roč. XIV. 1933.

Přikládá-li se jedinečný a mimořádný význam otázce, jaké osobnosti mají býti vyslány jako zástupci lidu do parlamentu, měl by býti věnován nemenší zřetel otázce, jaké osobnosti informují tiskem naši veřejnost, působí na její smýšlení a ji vychovávají.

Pro výchovu lidu není dnes mocnějšího prostředku nad tisk, není také většího nebezpečí, když se zvrhne v pravý opak. Nezastírejme, když chyby jsou, neříkejme, že není korupce, mravního úpadku a neodpovědnosti v životních otázkách národa, když tomu tak je, nelžeme sobě ani jiným, ale Vracujeme o nápravu.

skaut-Junák, toč. XXI. mu.

Není ani třeba/ani zdrávo býti škarohlídem. Vždyť skaut je vždy optimistou, úsměv jasní jeho líce i v nejobtížnějších situacích, I my byli již tolikrát 2 a svého trvání v situaci, která se zdála beznadějnou, ale vždy jsme vyšli zdraví, ale zpravidla i posílení a semknuti. Příčina? Myslím, že proto, že jsme byli vždy sví, že jsme se snažili, aby naše linutí bylo pro všecky.

Zpráva o činnosti za r. 1928/29.

Nechceme vyčítat, kdo z mládeže československé jest vždy na místě, ať jde o službu národní, nebo dobročinnou. Jsou to naši skauti, bývají nejen první, ale i nejvytrvalejší a často při práci zcela sami, jako by pro ostatní mládež stačila hesla a prapory a pochvaly v novinách s prominutím zásluh.

Na župnim srazu v Ml. Boleslavi 1935.

Ve světě, ve vlasti je dosti místa pro všechny. Zejména v dnešní době je tolik možnosti se uplatniti, tolik míst, kde možno se učiniti prospěšným, užitečným. Ale u nás každý chce zaujmouti místo ne vedle, ale zrovna to, na kterém už jiný pracuje. A byť třeba úspěšně pracoval, práce jeho se sníií, pohaní, on sám je osobně urážen, od práce odpuzován, ve snaze znechucován. Pak se divme, že tolik vzácných lidí veřejné práce se straní a přenechává ji lidem prostředním, kteří však mají dobrou vyřídilku, drzé čelo a široké lokty. Junák, roč. V. 1919. Lze se smířiti s největším nepřítelem, nelze však odpustiti příteli, bratru, který zrazuje. Skaut-Junák, roč. XXI. 193%. Nesmíme nikdy zapomímti své povinnosti k tradici ani na odpovědnosti k těm, kdož přicházejí po nás. Uprostřed těchto závazku je umístěna rovnováha našeho mravního chtění, těžiště veškerého našeho bytí. Schopnosti intelektuální, zdatnost technická a vědomosti nabyté vzděláváním buďte nám, skautům, jen pomocníky, postavenými do služeb vysokého mravního zákona.' Toť jedna z cest naší politické výchovy, naše škola budoucích občanů pro očistu veřejného života.

Skaut-Junák, roč. XXI. 1934*

Malicherní domýšlivci! VŠe, co činí, vše, co provozují, je tak skvělá, tak výborná věc, že jim v opojení vědomí sláva stoupá do hlavy.

Ale přijde těžký, hořký život a ten železnou pěstí rozbíjí, co se dvacetiletému zdá na výsost dokonalé. Ve třiceti letech poznávají, že jest se jim ještě asi dvěma nebo třem věcem přiučiti. Ve čtyřiceti vidí, co všechno šlo kolem nich, a oni toho ve své povýšenosti nepozorovali a snaží se pochopiti.

V padesáti pak počínají se učiti, dospívají k přesvědčení, jak málo učinili pro sebe i pro jiné. Šťastni, kteří k tomu aspoň v tomto věku dospěli!

Skaut-Junák, roč. XXI. 1934.

Nebylo již dávno smutnějšího pocitu ve světě, než odpor, který se nás všech zmocňoval při zprávách, o pálení lcnih v Německu. Nacionalismus, který zapomněl svého poslání a své kulr turm idee v Německu, stává se nejzuřivějším fanatismem, který srovnavati se středověkem, znamenalo by urážku této doby. Bylo třeba, aby Němci znaou připomínali, že jde o mír slusniky naroda jehož těžký kulturní podpatek s hruzncm germánskou důkladností vytiskl se do katedrály remešské a fresek Txepolových?

Skaut-Junák, roč. XX. 1933.

V zimě se nám naskýtá nejvhodnější příležitost projeviti svoji úctu ke krásné knize. Opouštějíce nyní častěji otevřenou knihu Přírody, otvírejme hojně a často stránky oněch knih, jež nám podává moudrost a duch, budující na tisílUetích kultury. Čím více se věnujeme cenným knihám, přátelům nejvěrnějším a nejskromnějším, tím lépe naučíme se čisti nejen v oné veliké knize Přírody, nýbrž i v srdcích svých bližních a ve svých srdcích vlastních.

Skaut-Junák, roč. XX. 1933.

Po celý život řídil jsem se francouzskou sentencí, kterou jako mladík jsem slyšel od staršího bratra: inteligence pozná se podle toho, jak kdo snáší odchylné mínění." Dovésti diskutovati s protivníkem vysokou úrovní, věcně a upřímně, je průkaz vlastní duševní sily a charakterové dokonalosti.

Zpráva o činnosti za r. 1928/29.

Je třeba zachytiti mládež venkova, kde skauting našel dosud malého porozumění. Mnoho by v té věd mohlo prospětí učitelstvo, které málo si všímá, že vedle školy pracuje souběžně instituce, která je jí doplňkem a podporou.

Zpráva o činnosti za r. 1928/29.

Navykl-li si hoch bystrému pozorování a správnému usuzování, získal schopnost veliké důležitosti pro celý život i význačný rys vyvíjejícího se charakteru.

Základy junáctví, 1912.

Na mravní stránku klademe hlavní důraz, ona je ve skautingu kamenem úhelným. Všechna mravnost, kterou skauting v sobě soustřeďuje a která z něho žhavé paprsky v srdce mládeže vyzařuje, shrnuta je v zákon skautského desatera.

Základové skautingu, 1920.

Naprostá čestnost je na místě také při hře. Podlé je do- sáhnouti vítězství podvodem.

Základové skautingu, 1920,

Neboj se pokušení a neutíkej před ním. Vesluješ-li, nekonáš tak vždy jen po proudu, protože je to lehké, ale i proti proudu, protože to stojí námahu a práci, kterou sílíš, rosteš.

Základové skautingu, 1920.

Skautské desatero — deset zrn klíčivých. Tvé srdce buď půdou úrodnou. Spatný skaut, který zná zákon a neplní jej.

Základové skautingu, 1920.

Patřím celoživotní prací k řešitelům a zastáncům sportů. Jsem oprávněn také varovati před úpadkovými zjevy ve sportu poslední doby. V sezoně není pondělka, aby noviny nepřinášely zpráv o těžkých zraněních při kopané. Většina sportů a závodů již svým charakterem přináší jisté risiko, zde však jde o způsob hry, kde mizí ráz hry a nastupuje surový boj, kde je každý prostředek dobrý, jen když poškodí protivníka. Ne fair hra, ale zřejmá snaha nenápadně přerazit nohu, oddělat dobrého hráče a pak „vyhráť' — ne pro čest a radost, ale obyčejně pro zisk.

To platí o kopané, ale který obor sportu zůstal v poslední době úplně ušetřen úpadku? Skauti! Kde se projevuje takovýto sportovní duch, není místa pro vás.

Skaut-Junák, roč. XIX. 1952.

Přijde-li mladík jako footbalista, nosí jej na ramenou, zahrnou potleskem i penězi, skauta, jdoucího s heslem bratrské lásky a služby nikdo nevidí. Jinde všude výhody, protekce, odměny, náhrady v různé formě — u nás jen oběti a místo odměn často záškodnictví. A přec řady naše rostou rok od roku a nabývají půdy.

Skaut-Junák, roč. XI. 1926.

Od prvních dnů skautingu učím vás, bratři a sestry, abyste nechodili netečně kol bídy lidské. Pravého skauta poznáme nejlépe podle toho, jak se snaží konati dobro. A nikoho nelze zprostiti této povinnosti.

Skaut Junák roč. XI 1926.

Radostné chvíle korunujeme, jako vždy činí praví skauti, šlechetným činem. Strašlivá tragedie odehrává se v bratrském národě ruském, kam vždy zírali jsme s nadějemi, odkud čerpali jsme důvěru v dobách poroby, v tom Rusku, jehož miliony synů krvácelo za věc slovanskou. Dnes statisíce dětí hyne na Rusi smrtí nejstrašnější; čeští skauti, přispějte jim! Ani na chvíli skaut nezapomíná svaté povinnosti konati dobro a Náčelnictvo Svazu uložilo vám povinnost, aby každý z vlastních prostředků věnoval nejméně 2 kg potravin, po případě částku 10 Kč k tomuto účelu. Kdo jsi nemajetný, vyprosíš • tento dar od svých příbuzných, obchodníků, od lidí zámožnějších, nikdo z vás se však nevyhni této povinnosti.

Skaut-Junák, roč. VIII. 1922.

Je v dobré paměti, čím pronikl v překotném ruchu života skauting, jak v cizině tak i u nás. Byly to záslužné činy, dobré skutky a služby, které konali skauti všude a ochotně na rozdíl od ostatní mládeže, která stála tu nečinně a netečně.

Při dvacetiletí skautingu v Jičíně, 1932.

Jako rytíři za dob Rólandooých šli do boje za Boha, vlast a konali dobro, tak snaží se opravdoví skauti plniti svůj slib denního dobrého skutku a nehledají troubadourů a minnesängrů, kteří opěvovali jejich činy. A je jich do tisíců — těch skautů i dobrých skutků — od význačných činů celého junáctva, oddílu a družin, od činů velikého významu pro národ a stát až po drobnou úsluhu člověku i zvířeti.

Skaut-Junák, roč. XXI. 1934.

Poprvé na skautské službě. Nevlídné pohledy kolemjdou¬cích a drsná slova proti pouliční žebrotě i proti skautům, ačkoliv právě skauti nikdy nesbírají pro sebe, ba ani pro své chudé druhy. Snad k ničemu na světě není třeba tolik duševní síly! Je po službě. ,"Bratře vůdce, je třeba, aby skauti konali také takovéto trapné služby?" "Hlavu i srdce většiny lidí ohlušují denní problémy, proto neiAdí bídy a zla, neuvědomují si svých povinností, jiní jich nekonají, nebo se ostýchají, neodhodlají se k činu. Jako pře- můžeš nemilý pocit a skočíš do ledové vody, tak se musíš učit přemáhat ostych, jinak mnohý významný skutek tvého života nebyl by vykonán. I ta pouliční služba je důležitým článkem skautské školy pro celý tvůj budoucí život."

Skaut-Junák, roč. XXI. 1934.

Děkuji všem vůdcům a vůdkyním, jichž obrovské práce si nanejvýš cením a pro něž nemám dosti výstižných slov, abych mohl říci, co v nich má naše hnutí a jakou zárukou zdaru veškeré práce naší jsou, právě oni, kteří sami sobě někdy zdají se nepatrnými, ale kteří jsou z nejpevnějškh sloupků naší organisace. Na nich závisí zdar našeho hnutí, bez jejich práce nic nejsme. Toho buďte, sestry a bratři, vždy pamětlivi!

Valný sjezd 1932.

Denně vidím důkazy, že skautingu ujaly se ruce pilné, hlavy jasné a srdce šlechetná a vytvořily mravní základ, jenž vzdoruje všem pokusům o rozklad našich řad. Ale budíte vždy na střehu, nébot ničeho se v dnešní době tak nezneužívá, jako důvěřivosti mládí.

Valný sjezd 1932.

Prospěch skautingu toho vyžaduje, aby byli pro práci získáni dospělí, bez nichž stavíme stále jen více méně náhodně. Oni mohou se státi základním elementem pro organisaci, co mladí odcházejí za studiem a povoláním. Mnoho by tu mohli prospěti Old skauti, kdyby dovedli pochopiti pravý smysl svého bytí.

Hlavní stan 1925.

Úkolem každého z vás je držeti pevně heslo: Jednou skautem navždy skautem. Nositelem, hlasatelem, obětavým a statečným bojovníkem pro vznesenou skautskou ideu.

Skaut-Junák, roč. XIII. 1926.

Často vzpomenu oddílu švédských skautů, kteří byli našimi sousedy na loňském Jamboree v Londýně. Rukávy dokonalých těch hochů byly plny odznaků odborných zkoušek, každý výkon svědčil o všestrannosti jejich výcviku. A u nás stale tak malé procento skautů prvotřídních a zkoušky od¬borné vzácností.

Skaut-Junák, roč. VII. 1921.

Každý skaut nemůže ovšem se státi vůdcem oddílu, nepřehlížíme ani, že mladí lidé, kteří zakládají svou samostatnou eocistenci a vlastní rodinný krb, podstupují v dnešních dobách těžký boj, ale jakmile je to možno, mají věnovati své sUy naší idei a každý skaut bez výjimky mel by navždy zůstati ve svazku skautského bratrství a odvděčiti se jednou za to, co mu dál skauting.

Skaut-Junák, roč. XVI. 1930.

Mým ideálem je - hlásal jsem jej otevřeně vždy a musím znovu a znovu hlásat — velká jednotná národní organisace skautská. Jen taková organisace je v zájmu blaha mládeže a nejsnáze splní všechny požadavky. To je prospěch jediný, za kterým jdu, jiného neznám.

Vůdce, roč. 1.1920.

Jen dospělí staví hráze a dělí mládež, která k sobě instinktivně lne. Studenti i dělnická mládež žije u nás ve shodě přímo idylické, ba v lásce, nébot jediná, ušlechtilá idea je pojí.

Skaut-Junák, roč. VII. 1921.

Nesnižoval jsem nikdy práci jiných a zvláště Sokola a ostatních vazných organisací tělovýchovných, ale dnešní situr oce samostatného našeho státu i zájem mládeže žádají naléhavě, abychom k dosavadním připojili prostředky a cesty nové.

Branný sraz v Jičíně 1937.

Skauting za svůj zušlechťující vliv na duši mládeže a její výkonnost více děkuje svým metodám, působení výchovy vzájemné a vlastní v družinách pracovní organisace, kterou mládeži buduje, než pouhém výběru vhodných nauk, cvičení a her.

Branný sraz v Jičíně 1937.

V těchto dnech vešel jsem do vlaku a nepozorován vyslechl jsem našeho skautíka, asi třináctiletého, vracejícího se z tábora. Cestující z celého vagonu kupili se kol něho a naslouchali jeho živému lícem táborových ohnu, prací, cvičení a her. Smáli se jeho potížím kuchařským, obdivovali, jak ruce studenta ztuhli jako dlaně tovaryše kovářského a div neslzéli, když líčil strasti letošního deštivého, chladného počasí, zvláště při nočních hlídkách. Lepší propagace skautingu jsem neslyšel. Z hocha přímo sálalo zdraví, odvaha, chuť k životu, překypoval plány a dobrými úmysly, jako člověk, vracející se do vlasti po dlouhém, činorodém životě v cizině.

Skaut Junák, roč. XI. 1926.

Skauting je jako strom, zasazený v útlém mládí do srdce člověka. Roste a. mohutní s jeho vzrůstem, zapouští kořeny stále hlouběji do celé jeho bytosti, a plody, jež přináší, jsou rok od roku dokonalejší a hodnotnější. Není možno, aby ten, kdo se stal jedenkrát skautem oprav¬dovým, stanul na této cestě, věčně vedoucí vzhůru. Skauting, jeho mohutná, sugestivní a vše ovládající idea jde s ním do všech bojů životních, přenáší se s ním do jakýchkoliv situací, aby tam vykonával svůj blahodárný, poslušnost vymáhající vliv.

A zde stojíme před skauting em dospělých. Jeho cesty půjdou vždy za nekompromisním a důsledným vývojem na prospěch všeho, co přináší lidstvu nové hodnoty, nové statky a novou krásu.

Skaut-Junák, roč. XXII. 1935.

Skautská přísaha má slib služby vlasti na prvém místě. Má to svůj hluboký význam pro veškeren život skautův. Po¬vznesen nad ohledy osobní a stranické, kráčí skaut přes pře¬kážky cestami neúnavné služby a oběti ve prospěch svého národa a státu. Jest si dobře vědom, že bez služby vlasti nebyl by skautem a byl by ztracen i pro práci veškerého lidstva.

Skaut-Junák, roč. XXI. 1934.

Viktor Dyk našim skautům napsal báseň na skautské heslo — buď připraven! A v té píše: ,JPo světě širém roztroušeny rovy nepřipravených." Být připraven — tot stále ještě nezbytná cesta pro národ i pro ty, kteří nechtějí umírat nadarmo. Jsme vděční těm, kdo zasloužili se o národ odvrácením válečného nebezpečí, ale jestli někdy selže vše, nezapomeňme: My dnes jsme tu na čas, ale národ má být na věky.

skaut-Junák, roč. XXII. 1935.

Skauting je dokonalou brannou výchovou přirozenou, nenásilnou, otužováním, cvičením a zvykem žiti soběstačně v přírodě, tábořením, řemeslnými pracemi, zejména však vý¬chovou mravní, zvykem konati službou obětavé lásky k vlasti, smyslem pro povinnost, výchovou všech občanských ctností. Branná výchova skýtá u nás podnes smutný obraz. U nás nastal obrat ve smýšlení teprve úplným vítězstvím Hitlera a nedávno byli to sovětští žurnalisté, kteří nám zahřměli do duše ,jšrazte každého, kdo vám bude mluvit proti brannosti!" A učinili konec velebení švejkovin, jimiž byl národ dobrých čtrnácte let ukolébáván v bezstarostnost o nejvyšší povinnost státní — obrany jeho svobody.

Hlavni stan 1935.

Nic nespojuje ideálně ji oba směry — snahy po míru a přípravu k obraně vlasti — než skauting. Nikdo víc nepotřebuje skautingu v Evropě, nežli nás stát.

Hlavni stan 1935.

Bii jsme jen svou cestou a často proti proudu. Sli jsme odhodlaně a důsledně se svou mládeží za pevným dlem a ne- slevili ani v nejmenším. Dnes máme zadostučinění. Zásluhu o to, že jsme v intencích Tyršových my první dali našemu svobodnému státu úplnou, moderní brannou výchovu mládeže, nedejte si vzíti nikdy a od nikoho!

Valný sjezd 1936.

Nová doba, jež svítá naší československé vlasti, jistě nezastihne nás nepřipraveny!

Značka —dži, Junák, roč. IV, v květnu 1918.

Mládeži československá! Po dobu dvaceti století, od dob antických nebylo výchovy tak harmonické a pro tebe vhodnější, než je skauting. Je to organisace, která je opravdu tvoje, je to hnutí mravně výchovné, které ideálně spojuje výchovu hluboké citovosti i průbojné energie nezbytné pro praktický život, kde svůj nezkažený smysl pro pravdu a boj za právo zvykneš si statečně hájiti a uváděti v soulad s evangeliem lásky. Prožívej léta svého mládí v družinách československého junáctva, půjdeš ták za hlasem nejpředněwch vědců a státníků našeho národa s Masarykem a Benešem V čele.

V Praze, 6. prosince 1937.

Skautingu přiznává se jako hlavní zásluha, že učinil nej- větší psychologický pokrok všech věků, objeviv chlapce — bytost odsouzenou při svém vývoji k pasivitě. Ale nejen že objevil tvora neznámého, ale skauting ukázal, že mu rozumí ať hoch mluví anglicky, čínsky, rusky nebo bečuánsky a že jej umí vésti, aby se stál lepším člověkem a základem dokonalejšího lidstva v budoucnosti.

Skaut junák, roč. XXIV. 1937.

Klid a rozvaha i v hodině nejtěžší! Skauti a skautky! Od světové války, kdy na bojištích celého světa rozhodovalo se o budoucnosti našeho národa, nebylo pro nás doby tak vážné jako v posledních dnech. Nebezpečí útoku vojenského, nejistota o vlivech na dohodování s naší menšinou německou, rozvášněná kampaň předvolební, sensační zprávy ustrašenců i provokatéru — to vše se spojilo, aby učinilo situaci krajně kritickou.

Svaz náš nevydal zvláštních pokynů, nebylo jich třeba. tJřady samosprávné, státní i vojenské vědí, že jste nejen ochotni, ale i skautským výcvikem připraveni konati povin¬nost. Kde bylo třeba, přiložili jste již ruku k dílu.

Čsl. skauting nemel dob váhání, ale důsledně připravoval ke službě státu, učil pozorovati a posuzovati lidi i události, prakticky vedl vás k statečnosti, účelné práci a službě, proto vím, že nepodlehnete panice, ale každý postavíte se okamžitě na místo vykázané a v konání služby nedáte se nikým předr stihnouti.

V Praze, 25. května 1937.

Všichni víme, že budoucnost je chmurná. Na nás, zdá se, ženou se mraky od severu a snad i s jiných stran. A tu vzpomínám na báseň starého německého básníka, úmyslně básníka německého, který po vylíčení zimní bouře v přírodě radostně vola: ,JSs muB doch Fruhling werden!" A vzpomeňme i slov národního básníka, Dýka, která vy vřela ve vězení jako láva z jeho srdce, krví rozbouřeného: „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, záhyneš!cc Ták mocně volá k nám hlasem země, a my mu nasloucháme. Vlast je to nejdražší, co máme, jí věnujeme vše, jí platí naše služba až do obětování života. To je skautský slib; naše skautská přísaha, skautská víra v pravdu, spravedlnost a nesmrtelnost ideálů.

Poslední projev náčelníkův. Valný sjezd 1938.